POMERANČOVÁ VŮNĚ CHCE TANČIT

„To, jak zrovna teď vypadáme, to je stejně jenom takovej obal. Chvilkovej obal. Vždycky nejkrásnější je, když spolu může mluvit to opravdový v těch lidech. A když ty jejich chvilkový obaly spadnou na zem. Každej má v sobě ve své podstatě něco nádhernýho, i když to třeba není vidět. Ale je to tam. Tak se snaž vždycky mluvit s tím nádherným v člověku. A nebo i tomu člověku pomoz, aby ta jeho nádhera mohla ven. To nejvíc, co můžeš udělat, je rozpustit si ten jeho obal, nevšímat si ho a pokusit se povídat si s tou jeho krásnou a svobodnou podstatou, o které ten člověk třeba ani neví.“
Volně z knížky Hany Poltikovičové POMERANČOVÁ VŮNĚ CHCE TANČIT