O NAŠEM STRACHU, O ŽIVOTĚ V DŽUNGLI NEBO ZAHRADĚ

Všichni toužíme, žít naplněný život, být sami sebou a šťastní – žít v ZAHRADĚ. Je to STRACH, co nám v tom brání. Strach, který nás nutí žít v DŽUNGLI.

Celý náš život a jeho hlavní události se týkají strachu – strachu z osamělosti a opuštění, strachu ze ztráty, bolesti a smrti, strachu z kritiky, odmítnutí, ponížení, souzení a trestu, strachu z neúspěchu, ztráty kontroly a jistoty.

Většinou svůj strach vnímáme, ale nechceme ho, odmítáme, snažíme se mu vyhnout nebo ho potlačit. A pak děláme spoustu nesmyslných věcí, které nás odvádí od nás samotných, od skutečně naplněného a spokojeného života. Když svůj strach popíráme, ukryje se do tmavých koutů našeho nevědomí, ze kterého náš život mocně ovlivňuje, ovládá a často i paralyzuje.

Když se spojíme se svým strachem, vydáme se na cestu, která nás zavede hluboko do našeho nitra. Započne léčivý proces založený na schopnosti přijmout svůj strach a pracovat s ním s láskou a soucitem.
Můžeme se rozhodnout pro život v džungli nebo v zahradě. V džungli rozhodují hodnoty, jako jsou boj, soutěživost, úspěch a neúspěch, image a výkon. V džungli žijí lidé v hierarchii, která je založena na jejich úspěchu, přitažlivosti a moci. Převažuje tu pocit nedostatku a strachu.

V zahradě je místo pro každého. Každý se tu může projevit takový, jaký je. V zahradě je vítáno a přijímáno veškeré naše rozpoložení, ve kterém se právě nacházíme. Je to svět, jehož největšími hodnotami jsou přijetí toho, co je, a vzájemná podpora při tom, když se učíme milovat sami sebe, objevovat a rozvíjet vlastní hodnoty a talenty, aniž bychom se s někým srovnávali. Je to svět, ve kterém pro nás nejsou ostatní hrozbou, ale vzájemnou inspirací a zdrojem společného sdílení a růstu.

Zřejmě všichni z hloubi svého srdce toužíme žít v zahradě. Naše mysl a jednání však zůstávají uvězněny v džungli. Tak jsme byli vychováni, taková je naše současná civilizace. Naučili jsme se žít ve strachu z nepřijetí, odmítnutí a neúspěchu. Je to náš vsugerovaný strach, co nás drží při životě v džungli a nedovolí nám vstoupit do zahrady. Je to náš naučený strach, co nám brání v rozpoznání a využití našich přirozených darů. Brání nám, abychom se otevřeli tomu, co nám nabízí život a uviděli tu zahradu nejprve ve svém srdci a poté všude kolem sebe.

Většina z nás byla vychovávaná v atmosféře džungle, v atmosféře tlaku, napětí a srovnávání. Nebyli jsme posuzováni na základě svého bytí, ale podle našich reakcí, výkonu a vzhledu. Díky této podmíněné výchově je naše vnímání sebe sama poškozeno a ztrácíme vrozený pocit sebehodnoty, důvěry a otevřenosti. Naše mysl i tělo bylo postupně naplněno obrovským strachem a studem.

Je to právě strach a stud, co nás drží při životě v džungli a nedovolí nám vstoupit do zahrady. Je to náš strach, co nám brání v rozpoznání našich přirozených darů, brání nám, abychom se otevřeli tomu, co nám nabízí náš jedinečný život.

Strach a bolest jsou silní učitelé, když víme, jak s nimi nakládat, jak je přijmout a transformovat. Všichni vlastně nakonec hledáme totéž – schopnost přijmout sám sebe, milovat se a tuto lásku sdílet s druhými lidmi.

Potřebujeme se osvobodit od svých dětských prožitků a zranění, od svého permanentního zakrývaného i zjevného strachu. Potřebujeme ho nejprve rozpoznat, přiznat si ho, přijmout, vnímat, jak se projevuje v našem těle, myšlení a obvyklých podvědomých reakcích. A teprve potom se můžeme vědomě rozhodnout, zda chceme setrvat v životě v džungli nebo jej proměnit v zahradu.

Z úvodu knihy PROBUZENÍ ZRANITELNOSTI, Cesta od strachu k lásce od autorů Krishnananda a Amanda Trobe.