PÁD NA ZEM

Následující událost vypadá na první pohled jako banální věc, kterou není třeba řešit, natožpak regresní terapií. Nic se však neděje náhodně a každá věc v našem životě, která se nám stane, má pro nás důležitá upozornění, ke kterým bychom měli být vnímaví. Je to krásná ukázka toho, co se dá získat z podvědomí. Jak najít, pochopit a využít jinak skrytý význam a poselství zdánlivě náhodného uklouznutí a pádu na tvrdou zem. Také příklad toho, že regresní terapie nemusí sloužit jen pro hledání a léčení traumat někde v hluboké minulosti, ale pro jiný pohled a pochopení aktuálních situací.

Klientem je mladý muž, se kterým se znám už delší dobu. Pomáhal jsem mu vyznat se více v sobě, udělat v životě zásadní rozhodnutí, nasměrovat správným směrem. Čas od času se pracovně potkáváme, aby si znovu aktuálně ujasnil osobní, vztahové a pracovní záležitosti a případně znovu zkorigoval svůj směr, uviděl věci z jiného úhlu pohledu a nabral novou energii. Z toho, co mi vyprávěl, mě zaujala jedna událost z poslední doby. Vzhledem k tomu, jak zvláštní pocit z ní měl, rozhodli jsme se na ni podívat hlouběji pomocí regrese.

1. průchod událostí – popsání situace ve vnitřním naladění (nejde o vzpomínky, jde o vyvolání dané události ze svého podvědomí a její pocitové znovuprožití)

„Vycházím z domu. Cítím se jako umělá hvězda, míněno v negativním smyslu. Navenek upravený, nastrojený, na nohou lakýrky. Ale uvnitř hodně trápení, těžký pocit z nelehké situace. Že nevím, co bude se mnou a mou prací dál, jestli to, co dělám, je dobře. Jsem vnitřně rozpolcený. Moje vnější část těla je v pořádku, v pohodě. Vnitřně mám pocit, že tělo musí spotřebovat strašně moc energie, aby mu bylo fajn.

Jdu po chodníku a dívám se, jestli není namrzlý. Když zjistím, že ne, přidávám do kroku. Hlavou mi letí myšlenky, že musím jít rychle do práce a dohnat ten čas, který jsem ráno prodrbal. V těle vnímám napětí. Mám pocit, jakoby tělo v napětí spěchalo. Je to zvláštní, jak napjatý a až agresivní při té chůzi jsem.

A pak mi podjela pravá noha a skoro bezvládně padám k zemi. Teď najednou padám a veškerá agresivita je pryč. Je to bezmoc, úplná bezmoc. Vidím, jak letí kabela s notebookem. Tělo úplně přestalo reagovat a spadlo dolů. Asi mě ta předchozí agresivita úplně opustila, protože bych jinak určitě nadával. Jenže jsem se nezmohl vůbec na nic. Jen se zvedám a dívám se, jestli nemám špinavé kalhoty. Mám akorát mokré koleno, jinak nic. Odcházím do garáže s vědomím, že ten notebook je nejspíš úplně rozmlácený. Vnímám i pocit, že pokud to někdo viděl, tak z toho musí mít pěknou srandu.

Jdu do garáže, otvírám ji, jdu dozadu do auta a dívám se, jestli je notebook v pořádku. Na první pohled je to dobrý, ale uvidím, jestli půjde zapnout. Všiml jsem si, že mi teče krev z ruky. Utírám si to.

Celý den je mi pak nějak divně. Trochu se mi ulevilo, až když jsem v kanceláři zapnul ten notebook a zjistil, že funguje.  Pak se ta agresivita znovu drala na své místo, ale tím, jak jsem byl otřesený, tak to nešlo. I odpoledne mi bylo nějak divně, cítil jsem se slabý.“

2. průchod událostí – se zaměřením na pocity

„Cítím vztek z toho, že jdu pozdě do práce. Mám vztek na sebe. Ten vztek přechází až v agresivitu. Že musím jít do práce a něco konečně dělat. Jde to dvojím směrem, zároveň energie do práce, zároveň nechuť, že musím. Tentokrát jsem hodně naštvaný na sebe. Pár dní jsem marodil, teď zas chodím pozdě. Nejsem spokojený sám se sebou. Mám pocit, že jsem hodně nespokojený a naštvaný sám na sebe. I tělo mi dává jasně najevo, že je úplně bezmocné. Že se z toho nemůžu dostat sám. Můžu se z toho vůbec dostat? Z toho vzteku a nespokojenosti ze sebe sama. Agresivita, vztek a pak náhle bezmoc, že s tím už nic neudělám. Najednou nekontrolování, bezvládí, že vůbec nemůžu kontrolovat sám sebe. Kolikrát už mi v životě podjeli nohy, téměř vždy jsem to ustál. Teď jsem byl koncentrovaný na úplně jinou věc.“

„Jaký byl tvůj pocit přímo při pádu?“ (zaměření na vnímání jakoby ve zpomaleném záběru)

„Úleva, lehkost, tak vlastně spadnu, a co. Pak krutá realita, že dopadnu na zem. Je mi divné, že nevnímám vztek. Normálně bych byl vzteklý. Teď vnímám smíření. Je to uklidňující. Až pak nastupuje pocit zklamání, že by mohl být notebook rozbitý. Pak už zas ten pocit, že musím jít do práce, že jsem od rána ještě nic neudělal.“

„Jaký byl tvůj niterný doznívající pocit v práci?“

„Do oběda jsem téměř nic neudělal. Pocit nic moc. Ten pád mi stále ležel v hlavě. Stále jsem se ptal sám sebe, co mi to mělo říct. Co jsem si měl odnést z toho pádu? Říkal jsem si, že to bylo podobné jako kdysi. Tehdy jsem toho měl hrozně moc v práci, doma i jinde. Projel jsem dva semafory na červenou. Pak jsem celý víkend jen odpočíval. Teď jsem ale toho vůbec neměl tolik. Byl jsem jen naštvaný z toho, že když si něco vysním, tak se to sype a já musím znovu od začátku. Pocit, že se daří vše, na co sáhnu, s výjimkou práce, která nejde tak, jak bych si představoval. Co dělám špatně? Proč jsem se dostal nahoru a pak dostal přes prsty? Proč to nejde tak, jak jsem si to namyslel? Proč jsem najednou přišel o jistotu spolupráce i peněz?“

3. průchod událostí – z nadhledu

„Přijdu si jako strašnej frajer, vnímám to negativně. Cítím, že něco nefunguje. Nevím co. Vidím, jak se ten rádoby frajer sesype jak domeček z karet. Mám z toho zoufalý pocit. Že bych chtěl být někde jinde, ale nedaří se to. Nevím, co bych pro to měl udělat, abych fungoval, jak si představuju. Troska, která je stejná, jako všichni ostatní. Pak ale vnímám, že to není troska, že jsem vlastně uvnitř silný člověk. Cítím tam odhalenost. Vnímám sílu dokázat vše, co si umanu. A později v práci pak vnímám, že nejsem šťastný. A vlastně nevím proč.“

4. průchod událostí – z pohledu duše

„Vnímám, že nejsem šťastný. Jsem unavený a zklamaný. Potřebuju nějakou oporu a podporu. Vnímám osamělost a to, že nechci být sám. Těsně před pádem vnímám ohrožení. A pak najednou vnímám novou energii, že to zvládnu i sám. Nevím, co to. Je to najednou velké uvolnění. Ten pád byl RESET. Něco ve mně umřelo a něco nového začalo. Umřela ublížená stará duše. Zrodila se bojovná duše, silnější Já. Vnímám i energii okolí. Je to síla, ale vnímám i to, že ta duše byla a stále je zraněná.

5. průchod událostí – z pohledu vyšších souvislostí

„Je to zkouška, jak se zbavit těch negativních pocitů. Odrazit se, vstát a začít něco dělat. Muselo to přijít. Protože kdyby to nepřišlo, tak bych byl horší a horší. Byla to záchrana za pět minut dvanáct.“

Díky několikerému vnitřnímu pohledu z více stran na tutéž událost došlo k uvědomění si mnoha důležitých detailů, které by jinak zůstaly nepostřehnuty. A nakonec i pochopení tohoto impulzu našeho moudrého těla. Kdyby nebyl navnímán a uchopen tento impulz naší duše a proudu života, muselo by velmi pravděpodobně dojít k silnějšímu impulzu.

Tato událost a její pochopení a využití pak přispělo ke skutečnému obratu a posunu klienta směrem kupředu v jeho práci, získání nové energie a dobrého pocitu. Odrazil se od země, na kterou upadl, nabral nový dech a začalo se mu znovu dařit.